Připomínáme si dnes dvě velmi významné události. Tou první, která se odehrála před čtvrtstoletím, byla studentská demonstrace v Praze, která se stala symbolickým začátkem Sametové revoluce a cesty Československa ke svobodě. Není snad od věci, položit si dnes otázku, co to vlastně svoboda je a jak jí chápeme. Mnozí lidé a i některé politické elity, které se listopadem 89 zaštiťují, ji vykládají jako svobodu dělat si, co chci, hledět si jen vlastních zájmů a na druhé se neohlížet. Jako svobodu zvolit si jednou za pár let politickou reprezentaci a pak už jí do vládnutí moc nemluvit. Normalizační rétorika „Hleďte si svého a nechte nás vládnout“ stává se evergreenem politických debat a pojem „aktivista“ stává se pro mnohé pomalu sprostým slovem. S takovým pojetím svobody se Mladí zelení neztotožňují. Svoboda, kterou pro nás naši rodiče vybojovali, je pro nás především svobodou podílet se na správě věcí veřejných, svobodou prosazovat zájmy své, stejně jako všeobecné zájmy ochrany přírody a lidské důstojnosti i z pozic nikým nevolených občanských aktivistů. Takové pojetí svobody prosazujeme ve svých aktivitách občanských a naši členové a členky zvolené v nedávných volbách do zastupitelských funkcí takové pojetí svobody prosazují i v politice. Statistiky ukazují, že zejména mezi mladými Čechy a Češkami je účast u voleb i celkový zájem o politiku velmi slabý, dnešní Mezinárodní den studentstva je tedy pro nás i závazkem udělat vše pro posílení občanské i politické angažovanosti našich vrstevníků a vrstevnic.

Mnohem tragičtějším výročím je pak poprava 9 představitelů studentské organizace a internace dvanácti set studentů a studentek v koncentračních táborech, ke kterým došlo před 75 lety pod nacistickou okupací. Mladí zelení by dnes rádi vzpomněli i jejich památky. Při vzpomínce na ně člověka popadá o to větší vztek, uvědomí-li si, že dnes již zase kráčí ulicemi našich měst neonacistické pochody. Že plakáty, které slibují vyhánění či odstranění toho či onoho, nikoli nepodobné těm, které lemovaly ulice Třetí říše, dnes ve své propagaci užívají i demokratické strany. Že oběti nacistických zvěrstev v koncentračním táboře v Letech nebyly do dnes řádně uctěny a že z úst demokraticky zvolených představitelů posloucháme zlehčování a popírání jejich utrpení. To, že si Hitler pro svou odvetu vybral právě studentsvo, chápeme i jako zprávu, že právě v něm viděl nebezpečí pro svou zvrácenou ideologii. Dnes již nám naštěstí za boj proti nacismu krveprolití nehrozí, o to důraznější bychom v něm měli být.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *