Předseda KDU-ČSL a současný vicepremier ČR Jiří Čunek je toho přímo učebnicovým dokladem. Jeho raketový vstup do vysoké politiky, razance s jakou svou politiku vykonává a sebevědomí, které mu doteď nechybí, je neuvěřitelné. Skoro denně se o něm můžeme dočíst v tisku, vidět ho na obrazovkách tuzemských televizí či na webových zpravodajských serverech. Pozice s jakými je v těchto případech uváděn jsou dvojí – buď jako hrdina anebo jako člověk, politik, který by se svých funkcí a kompetencí měl ihned zbavit.

Především, a co mě děsí nejvíce, to je vnímání široké veřejnosti. Bagatelizování ba dokonce legitimizace deportace romů ze Vsetina, Jiří Čunek jako spasitel s novým svérázným slovníkem, který opakuje řada obyvatel v soukromých rozhovorech a diskuzích. Nová vlna nesnášenlivosti vůči minoritnímu etniku. Taková, která tady v novodobé historii ČR ještě nebyla. To vše má více či méně pod palcem pan Čunek. A aby toho nebylo málo, aby to nebylo jen z pozic ideologických, pan Jiří Čunek ke své prezentaci přidal ještě několik nevyjasněných finančních obvinění a nejasností, za které by se musel stydět kde kdo a ze svých funkcí by snad běžný člověk, který má alespoň špetku hrdosti, ihned odstoupil. A co na to náš dokonce vicepremier? Drží se zuby nechty. Přesvědčen o své nevinně a čisté pravdě, kterou hlásá onu etnickou nesnášenlivost zaobalenou tak, aby se to líbilo co nejvíce voličům.

V současné době a to poměrně nově se pan Čunek hlásí dokonce k tomu, že on sám problematiku romské menšiny bude řešit. Jistě má připravený sofistikovaný plán, řešení. Popravdě, jednak ze zkušeností s panem Čunkem v těchto věcech a v neposlední řadě kompetencí ministryně Džamily Stehlíkové, kde by jí právě takové záležitosti měly být svěřeny, si nemyslím, dovolím si tvrdit – i vím, že tyto věci on prostě na starosti mít nemůže. Byla by to jednoduše cesta do pekel. Mezinárodní ostuda a Česko by se tak stalo novodobou mekkou zlegitimizované rasové nesnášenlivosti.

A vládní koalice? KDU-CŠL svého předsedu drží do naprostého zkonání a to i přesto, že funkcionáři KDU-ČSL začínají odstupovat. Zelení si, jak je jim tak trochu už zvykem, pragmaticky drží odstup a k jasným krokům, které by vedly ke konci Jiřího Čunka ve vládě, se neuchylují.
Premier Topolánek se prozatím rovněž neodvážil k razantnějším krokům a jediné co se z těchto sfér dovídáme, jsou jakési pomyslné deadliny, které hovoří o Čunkovi konci, pokud…

Na můj vkus to trvá už příliš dlouho. To co předvádí Jiří Čunek společně s vládou ve věci jeho setrvání ve vládních postech je něco nepochopitelného. Dovolím si tvrdit, že v zemích, které jsou jen o stupěň politicko-kulturně vyspělejší by se toto stát nemohlo a člověk s takovým vystupováním a v neposlední řadě s nejasným financováním, by odstoupil ihned a co je podstatnější – odstoupil by sám!

Čunek pravděpodobně svou práci bere jako zápas, jako výzvu, jako rytířský souboj. Žel rytíř Čunek nehraje čestně a takové věci se dříve nebo později, více či méně na jeho společenském postavení projeví.