Washington, D.C. – „Průmyslová revoluce zrodila model ekonomického růstu založený na jednoznačně neudržitelných strukturách, způsobech chování a činnostech,“ říká hlavní výzkumník Michael Renner Worldwatch institutu a koeditor publikace State of the World 2012. „Rostoucí zátěž ekosystémů a nedostatek zdrojů doprovází zvýšená nestálostí ekonomiky, rostoucí nerovnosti a sociální ohrožení. Je těžké se vyhnout závěru, že ekonomika již nepracuje v zájmu lidí a planety.“

Potřebujeme změnit priority v oblasti uspokojování základních potřeb a zajistit skutečně udržitelnou prosperitu, potřebujeme rozvoj, který by umožnil každému člověku pokrýt základní potřeby, dosáhnout důstojnosti a nabízel by dostatek možností k prožití šťastného a naplněného života bez rizika, aniž by došlo k vyloučení některých současníků a příštích generací. (…)

Třicetpět autorů publikace popisuje celou řadu současných neudržitelných socioekonomických struktur a nachází kreativní udržitelné alternativy v oblasti zemědělství, komunikačních technologií, biodiverzity, „zeleného“ inženýrství, lokální politiky a globálního řízení.

Zelená ekonomika ve prospěch všech: Pro průmyslové, rozvíjející se a rozvojové země bude mít zelená ekonomika jiný význam. Společným jmenovatelem je vytvoření zelených pracovních míst zajišťujících slušnou životní úroveň a výhody plynoucí ze správních inovací. (…)

Protirůstová opatření v příliš rozvinutých státech: Lidstvo spotřebovává 150% ekologické kapacity země, většinu spotřebovávají příliš rozvinuté průmyslové státy. Změny se dá dosáhnout kombinací zvyšování daní, zkracování pracovního týdne, denormalizací některých typů spotřeby a přesunem některých sektorů ekonomiky jako je například produkce potravin a péče o děti do mimotržního prostředí.

Inkluzivní a udržitelný růst měst: Městská chudoba je velmi rozšířená, absolutní čísla rostou v rozvinutém i rozvojovém světě: přibližně 828 milionů lidí na světě žije ve slumech. Urbánní plánování musí zahrnovat strategie zahrnující jasné a transparentní územní plány, demokratickou participaci chudých, komunitní organizace, plánování napříč sektory a to především v oblastech dostupného bydlení, dopravy a ekonomického rozvoje.

Udržitelná doprava: V dnešní době je ve světě na silnicích přibližně 800 milionů automobilů, v rozvojovém světě je automobilová doprava zdrojem 80% zdraví škodlivého znečištění ovzduší. Udržitelná a sociálně progresivní alternativa zahrnuje posun ke kompaktním městům, která vyžadují méně motorizované dopravy, investice do vysoce kvalitní veřejné dopravy, podporu živých zdravých komunit s prostorem pro pěší chůzi a cyklistiku.

Informační a komunikační technologie: Více než polovina světové populace žije ve městech a 90% urbanizace probíhá v rozvojových zemích. Informační a komunikační technologie mohou přispět k tomu, aby se města stala bezpečnějšími, čistšími a udržitelnějšími místy k životu, v současné době ovšem v rozvojovém i rozvinutém světě trpí zanedbanou infrastrukturou. K nápravě tohoto trendu je třeba jít za současnou podobu partnerství soukromého a veřejného sektoru, „chytrá města“ musí svým obyvatelům zajistit veřejný přístup k informacím a podporovat participaci veřejnosti.

Měření udržitelného rozvoje měst: Od summitu v Riu v roce 1992 došlo k omezenému pokroku ve vývoji univerzálního indikátoru udržitelného rozvoje, který by byl vědecky validní a důvěryhodný. Toto platí též pro USA, nicméně jsou vyvíjeny snahy vytvořit databázi indikátorů, která by se měla stát podkladem pro diskuse týkající se měření udržitelného rozvoje měst na summitu Rio+20.

Nové pojetí korporací: Nadnárodní korporace se za posledních pět století vyvinuly do globálně vlivných entit. Často fungují bez dozoru, bez jakýchkoliv limitů, pokud jde o dopady na společnost, životní prostředí a ekonomiku. Nadnárodní korporace se musí adaptovat, a pokud se udržitelnost má stát skutečností, musí dojít ke změnám v jejich poslání, vlastnické struktuře, kapitálových investicích i řízení.

Globální architektura udržitelného řízení: Celosvětové snahy o dosažení udržitelnosti musí být utvářeny reformami diskutovanými v rámci Environmentálního programu OSN (UNEP). Pokud má UNEP hrát významnější roli v těchto aktivitách, musí se těšit větší autoritě a lepšímu financování, ale především musí úžeji spolupracovat s ostatními mezinárodními organizacemi, aby tak mohl lépe plnit koordinační a vizionářskou roli, kterou si od něj zakladatelé slibovali.

Strategie růstu populace: V roce 2011 počet obyvatel světa přesáhl 7 miliard lidí, vyrovnat se s populačním růstem je zásadní pro udržitelnou budoucnost planety. Postupem času se růst populace zastaví a k poklesu dojde bez nutnosti „kontroly populace“, stane se tak díky zajištění reprodukčního zdraví a reprodukčních práv pro všechny, adekvátního vzdělávání chlapců a děvčat, rovnocenné ekonomické aktivity obou pohlaví spojenou s internalizací environmentálních nákladů.

Udržitelné budovy: Stavba a provoz budov spotřebuje 25 – 40 procent veškeré vyprodukované energie a nese odpovědnost za srovnatelný podíl emisí CO2. Musíme se zaměřit na cíl dosáhnout nulové spotřeby energií, nulových emisí a nulové produkce odpadu, pokud chceme u nových i stávajících staveb dosáhnout udržitelnosti.

Veřejná správa a udržitelná spotřeba: Boj proti vzrůstajícímu konzumerismu bude vyžadovat zapojení vlád, zahrnující management reklamy, úpravy spotřebních daní způsobem tak, aby byla zohledněna skutečná cena produktu či služby a také zavedení certifikačních programů udržitelnosti.

Mobilizace komerční sféry: Současný ekonomický model nebere v úvahu planetární limity, je sociálně exklusivní a staví soukromý zájem nad zájem veřejný. Recept na úspěšnou ekonomiku 21. století musí být zelený, inkluzivní a zodpovědný, což bude vyžadovat kombinaci dobrovolných podnikatelských iniciativ podporovaných novými firemními strukturami, silnou vládní politikou a veřejným dohledem.

Udržitelné zemědělství: Takřka dvě miliardy živí 500 milionů drobných farem v rozvojových zemích. Tito maloproducenti představují nejvíce hladem ohroženou skupinu obyvatel – 80% hladovějících světa žije ve venkovských oblastech. Abychom optimalizovali produktivitu a environmentální udržitelnost drobných farem, budoucí zemědělská politika musí kombinovat přístup založený na právech s legislativou, která bude lokalizovaná a kulturně specifická.

Potravinová bezpečnost a spravedlnost: V posledních dekádách intenzivní zemědělství celosvětově zvýšilo konzumaci masa, vajec a mléčných produktů. Ale tato podoba zemědělství poškozuje zdraví lidí i životní prostředí. Internalizace externalit, obnovování ekosystémů a vzdělávání veřejnosti – kromě jiných strategií – může pomoci vytvořit nový potravinový systém, který by byl efektivnější, udržitelnější a klimaticky kompatibilní.

Biodiverzita: Rychlost jakou druhy vymírají je podle odhadů až tisíckrát vyšší, než byla v předprůmyslovém období. Programy jaké představuje například Mezivládní platforma pro biodiverzitu a služby ekosystému jsou nutné, abychom lepší porozumnění a zabránění rozvratu rovnováhy v přírodě.

Hodnocení služeb ekosystému: Ekologická stopa lidstva se natolik rozrostla, že pokrok je více omezován nedostatkem přírodních zdrojů a služeb ekosystému než limity v oblasti infrastruktury a technologie. Ekosystémové služby pomáhají hodnotit přínosy ekosystémů tím, že jim je vyjadřují v ekonomických a fyzických jednotkách, což může následně umožnit lepší správu přírodních zdrojů.

Lokální vláda: Rozhodnutí na lokální úrovni mohou být největším katalyzátorem pokroku, protože přímo přispívají k redukci chudoby, tvorbě nových pracovních míst, rovnosti pohlaví a ochraně životního prostředí. Proto je rozvoj lokálních demokratických procedur, které jsou transparentní a hodnověrné, zásadní pro globální udržitelný rozvoj.

„O stavu světa toho víme dost, abychom jasně viděli, že musíme změnit způsob života a podnikání. Vytváření nových cest směrem ke skutečné udržitelnosti bude vyžadovat mnohem víc nežli konference vlád, přestože taková setkání mohou napomoci. Náš úkol začíná poznáním, že nekonečný ekonomický a demografický růst není možný v rámci omezených možností naší planety možný. Můžeme pracovat s nadějí, že ekologická stabilita je dosažitelná, pokud bude definice dobrého života založena na zdraví, gramotnosti, silných komunitách a na dostatku spíše než nadbytku,“ říká prezident organizace Worldwatch Robert Engelman.

U každého odstavce jsou uvedeny odkazy na shrnutí dané kapitoly, další informace i možnost objednání publikace State of the World 2012: Moving Toward Sustainable Prosperity naleznete zde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *