Díky této konferenci OSN se po celém světě koná 8. prosince tzv. Global Action Climate Day. V tento den po celém světě vejdou do ulic statisíce lidí, aby upozornili na závažný a čím dál víc aktuální problém pro naší civilizaci – globální změny klimatu. Mladí zelení při této příležitosti pořádají v sobotu 8. prosince od 16 hodin pochod z Václavského náměstí na Hrad.

Na klimatických jednáních na Bali Česká republika může ovlivnit pokrok v přípravě nové globální dohody o ochraně klimatu. České emise skleníkových plynů na počet obyvatel i na HDP patří mezi vůbec nejvyšší mezi rozvinutými zeměmi. Z toho pro Česko vyplývá jasný závazek prosazovat ambiciózní domácí cíle ve snižování emisí a také jasná odpovědnost tyto cíle naplňovat.

Vědecký panel OSN IPCC varoval, že zvýšení průměrné teploty na Zemi nad úroveň 2 °C (ve srovnání s předindustriálními hodnotami) by mělo pravděpodobně zásadní a nevratné následky. Udržení globální teploty pod hranicí 2°C vyžaduje dle vědců značné snížení emisí skleníkových plynů v průmyslových zemích, a to o 30 % do roku 2020 (ve srovnání s rokem 1990) a o celkem 60 – 80% ve vyspělých zemích do roku 2050 (na celém světě o 50 %). Závazné absolutní snížení emisí průmyslových států v nové globální dohodě by mělo vycházet z těchto čísel.
Chceme, aby Česká republika společně s Evropskou unií prosazovala na mezinárodních jednáních Závazek rozvinutých států jako celku snížit emise nejméně o 30% do roku 2020 (ve srovnání s rokem 1990), dále pak zahrnutí všech průmyslových států do systému poviného snižování emísí a podporovala nové tržní mechanismy, které by motivovaly rychle se rozvíjející státy jako jsou Čína, Brazílie, Indie a Jihoafrická republika k účasti na nové mezinárodní dohodě. A také aby ČR prosazovala mechanismy na zamezení odlesňování zvláště tropických deštných pralesů, které májí také zásadní klimatický vliv na Zemi. Zároveň musí ČR začít uplatňovat progresivní klimatickou politiku na národní úrovni!
Klimatická změna má globální příčiny i důsledky. Rekordně vysoký český příspěvek skleníkových plynů do atmosféry tak vlastně ovlivňuje například i to, že v Tibetu nebude stačit pitná voda v důsledku odtávajících ledovců a v Africe se dále rozšíří malárie, ale i to, že španělské pobřeží bude v letních měsících neúnosně horkou výhní a že se zkrátí lyžařská sezóna na rakouských ledovcích. Existují na světě sice země, které – v přepočtu na obyvatele – vypouští více emisí oxidu uhličitého jako USA nebo Austrálie. Na druhou stranu ale drtivá většina světové populace ke změnám klimatu přispívá mnohem méně a musí již dnes trpět důsledky, které způsobují i naše uhlíkové emise v atmosféře. Nejen z tohoto hlediska by právě rozvinuté země, včetně ČR, měly začít klimatické změny řešit mnohem důsledněji, než jak se tomu doposavad děje.