Národní rada osob se zdravotním postižením projednala začátkem března návrh zákonů, které předložilo Ministerstvo práce a sociálních věcí do veřejného připomínkového řízení. V návrzích zákonů narazila na několik bodů, jejichž uvedení do praxe může mít pro tělesně postižené potencionálně katastrofální důsledky. Rada odmítá zejména návrh na  zrušení tzv. mimořádných výhod a příspěvku na nákup motorového vozidla, dále návrh na zavedení 20% spoluúčasti na nákup kompenzačních pomůcek, konečně i změny v posuzování míry závislosti na péči a záměr zrušit minimální příjem osob pobývajících v ústavních zařízeních sociální péče.

Své požadavky vyjádřili zdravotně znevýhodnění na demonstraci, která proběhla 22. března 2011 před MPSV. Akce se zúčastnilo několik tisíc lidí z celé republiky. Mezi demonstranty byli rodiče dětí postižených autismem, rodiče pečující o děti s rakovinou, vozíčkáři, slepci, hluchoněmí a také občané bez zdravotního postižení vyjadřující požadavkům demonstrantů podporu.  Součástí demonstrace byla petiční akce a předání stanoviska Rady osob se zdravotním postižením ministru Drábkovi.

Představitelé ministerstva práce a sociálních věcí se po demonstraci pokusili zdravotně znevýhodněné usvědčit z neznalosti tvrzením, že se jejich obavy nezakládají na pravdě a rovnají se šíření poplašné zprávy. Postoj ministerstva v nejlepším případě poukazuje na neschopnost komunikace se zájmovými skupinami a nedostatečnou participaci dotčených v přípravě reformních návrhů. V horším případě je cílem ministerstva diskreditace hnutí zdravotně znevýhodněných s cílem prosadit problematickou sociální reformu.

Do hodnocení protestního shromáždění se zapojila i senátorka Daniela Filipiová (ODS), která je sama upoutána na kolečkové křeslo. Prosazování  požadavků formou demonstrace označila za nevhodné. Podle Daniely Filipiové „ulice“ ještě nikdy ničeho pozitivního nedosáhla. Takové stanovisko může vycházet z osobní strategie budování politické kariéry, neobstojí ovšem při pohledu na dějiny sociálních hnutí bojujících za práva hendikepovaných osob.

Příkladem úspěšného aktivismu jsou ve vyspělých zemích například linkové autobusy vybavené specielními výtahy, které umožňují cestování vozíčkářů. Tato technologie nebyla instalována na základě trpělivého jednání s politiky. Možnost využít základního práva svobody pohybu získali znevýhodnění občané až po řadě protestních akcích.

V České republice se zdravotně postižení radikálnímu vyjádření svých požadavků donedávna vyhýbali, jejich postavení politice appeasementu bohužel odpovídá. Ve filmu Praha potřebuje revoluci k tomu paralympijská medailistka Sherry Ramsey Schulzová poznamenala: „Doma v Coloradu se vůbec necítím jako postižená. Ale v Praze se cítím postižená, protože všude narážím na překážky.” Je na pováženou, že podle představitelů Rady osob se zdravotním postižením chce současná vláda nelehkou situaci hendikepovaných dále zhoršovat.

Jiří Otáhal

vedoucí socioekonomické pracovní skupiny MZ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *