Od 4. do 11.března se v Norsku konal seminář na téma „evropská sociální politika“. Celá akce se odehrávala asi osmdesát kilometrů od Trondheimu – tedy asi sto metrů od moře. Umístění semináře bylo velmi povedené, myslím, že až na Nory, kteří jsou na norskou přírodu zvyklí, bylo okolní prostředí pro všechny velice inspirativní.
Tohoto winter campu se účastnily členské organizace ze Španělska, Malty, Kypru, Irska, Německa, Rakouska, České republiky a Norska + FYEG (Finsko, Rumunsko, Srbsko a Německo). Z většiny zemí tam byli čtyři účastníci a dbalo se na genderové vyvážení.
Během celého semináře panovala přátelská atmosféra a vzájemná tolerance. Nicméně zde bylo dost prostoru pro diskuze a dotazy a „organizátoři“ po nás dost často vyžadovali hodnocení – i když závěrečná evaluace už neproběhla…
Po přesunu do Trondheimu (v pátek) dostala celá akce podstatně volnější ráz, ale nemyslím, že by to někomu vadilo. Naopak, lidé využívali posledních příležitostí k prohloubení nově vzniklých přátelství.
Po celý týden pro nás prep team připravoval zajímavý program. Od diskuzí na nejrůznější témata (samozřejmě týkající se sociální politiky), přes prezentace, hry, až po návštěvu Vallersundu nebo Svartlamoenu v Trondheimu. A samozřejmě velký úspěch měly i Intercultural evenings. Na těchto večírcích probíhaly prezentace jednotlivých zemí. Ty připravenější to měly i s videem, ty méně připravené seznámily ostatní s tradičním alkoholem a jídlem jejich země. Česká republika slavila velké úspěchy se slivovicí, menší už s videem „Ta naše zabíjačka moravská“ – pustili jsme jen začátek, ale i tak měli někteří „Zelení“ co dělat, aby to prodýchali.
Vallersund bylo středisko pro lidi s drogovou závislostí, kteří tam podstupovali odvykací kůru, a pro mentálně postižené. Pobývají tu na farmě, která je soběstačná a asi dost odtržená od okolního světa.
A Svartlamoen je čtvrť v Tronheimu, přesněji komunita. V osmdesátých letech to byla opuštěná dělnická čtvrť, kterou osquatovala alternativní mládež. Město ji poté chtělo zbourat, ale jim se povedlo celou ji získat. Teď zde žije v organizované komuně až 200 lidí, kteří se všichni vzájemně znají a díky velké podpoře obyvatel Tronheimu se jim zatím podařilo vyhrát veškeré konflikty s městem. Jeden z nejsilnějších zážitků, které jsem si z Norska přivezla, byl právě z návštěvy téhle komunity. Podobný pocity jsem ještě měla z UFFY. UFFA je něco jako klub – alternativní klub, který patří všem.
Spokojený pocit jsem si ale odvážela z celého winter campu. Mezinárodní akce jsou opravdu důležité, učí člověka myslet globálně a jednat lokálně, člověk díky nim dostane větší rozhled, a ve finále se seznámí se spoustou inspirativních lidí. Ze začátku jsem se trápila tím, že pro tento seminář nepředstavuji žádný přínos, nicméně posléze jsem byla ujištěna, že to není pravda – možná to byla milosrdná lež, ale od toho je přece máme, ne? Pořád jsem se bránila tomu, patřit do nějaké „skupiny“, ale teď docházím k názoru, že to nemusí být vždy svazující, naopak, také to může ukazovat nové obzory…a to mě MZ ukázali :-).

Anna Trusinová
15.3. v Benešově