Bouřlivá situace v arabských zemích již dlouhé týdny přitahuje oči reportérů z celého světa. Na jedné straně rozhořčené davy demonstrantů volající po pádu zkorumpovaného systému a demokracii, na straně druhé diktátoři opírající se o armádní špičky a až do posledních chvil bojující o svou moc.

Otázku, co mladé lidi z Tuniska nebo Egypta vedlo k tomu, aby vyšli do ulic a domohli se svých práv, se snažili rozřešit hosté besedy Egypt: Šance na demokracii nebo hrozba extremismu?, kterou zorganizovalo v Brně občanské sdružení Mladí zelení. Složení hostů bylo rozmanité: od Iráčana a předsedy Muslimské obce Muneeba Alrawiho přes tuniského politického exulanta Noureddina Boufalgha, Egypťana, Namata Ragaba a analytika Pražského institutu pro globální politiku Šádí Shanaáha až k přednímu českému odborníkovi na blízký východ Marku Čejkovi.

Už půl hodiny před začátkem besedy se začali v brněnské kavárně Trojka usazovat především mladí lidé, studenti, které sem stejně jako arabské demonstranty na náměstí Tahrír nalákala pozvánka na sociální síti Facebook. Zprvu poloprázdný sál se rázem zalidnil tak, že bylo nutné přinést další židle. V příšeří sálu, kde se čekalo na zahájení, šlo napočítat na sedmdesát hlav. Zdá se, že revoluční pohyb v Egyptě, Tunisku a dalších arabských zemích nenechává Čechy chladnými. Ne nadarmo se totiž tyto spontánní revoluce přirovnávají k československému sametu z roku osmdesát devět.

Po úvodním krátkém promítání dokumentárního filmu I am watching you, který přiblížil situaci v Egyptě před čtyřmi roky, kdy se zde konaly poslední „svobodné“ volby, nastal prostor pro otázky z řad publika směrem k hostům. Prvotní jazykové komplikace, které nastaly při překladu z arabštiny do češtiny, se pohotově vyřešily, jakmile se ukázalo, že téměř všichni posluchači rozumí anglicky.

První otázky byly spjaty s obavami, zdali nehrozí nástup radikalismu, který by v Egyptě mohlo ztělesnit Muslimské bratrstvo. „Muslimské Bratrstvo, které dlouhá léta představovalo jedinou opozici vůči Mubarakovi, se distancovalo od útoků 11. září a je pro sekularizované státní zřízení. Hrozba Islamismu byla pro Mubarakův režim pouhou zástěrkou, proč nelze vypsat svobodné volby a proč musí být u kormidla právě on. Díky tomuto strašení se Mubarakovi podařilo z Ameriky vytáhnout obrovské množství peněz, jež šlo především na vyzbrojení armády. Podobný přístup panoval i v ostatních zemích,“ řekl analytik Shanaáh, který sám poslední rok v Egyptě žil. „Je to hanba západního světa, že tyto peníze, které měly sloužit stabilitě režimů a chránit před strašákem islamistů, byly většinou využity na financování represivních nástrojů, jako je policie nebo armáda. Například v Tunisku na každých dvacet lidí připadá jeden policista,“ dodal temperamentně vysokoškolský profesor Boufalgha.

Stranou také nezůstaly ani pochyby, jestli nechybí opozičnímu hnutí dostatečně charismatičtí představitelé. „Od začátku revolučního dění, které dalo egyptskému lidu naději, nás dělí pouhý měsíc. Dejte Egyptu více času a uvidíte, že tu vykrystalizují noví lídři, nové politické strany a jedinou alternativu vůči starému režimu už nebude představovat pouze Muslimské bratrstvo,“ reagoval Egypťan Ragab. „Zpočátku se zdálo, že se do čela rodící se revoluce postaví nositel Nobelovy ceny El Baradej. V Egyptě na něj ale příslušníci opozice mají protichůdné názory. Pro některé kruhy je pouze exulantem, který se ze Švýcarska najednou míchá do záležitostí země, kterou opustil. Samozřejmě jsou ale i hlasy, které po jeho vůdčí roli volají,“ doplnil Shannách.

Padl i dotaz, zdali se vládcům bohatších zemí, než je Egypt, jako jsou státy Perského zálivu, nepodaří demonstranty podplatit penězi z ropy. „Egypt ale není vůbec chudá země. Jdou sem obrovské příjmy jak z turismu, tak i z těžby ropy a zemního plynu,“ oponoval Ragab. „Problémem však je, že se tyto peníze nikdy nedostaly do rukou prostého Egypťana. Naopak skončily v kapsách Mubaraka a jeho přátel. Egypt je veliká země, takže suma, která zbude, je pro osmdesát miliónů jeho obyvatel mnohem menší než například v méně lidnatých zemích, jako je Bahrajn nebo Saudská Arábie. Ale i tam jsou lidé nespokojení a chtějí změnu,“ zdůrazňuje.

Dvě hodiny vyměřené pro diskuzi rychle uplynuly. Atmosféra v sále byla uvolněná, mnohdy zazněla na odlehčení i trocha humoru. Po zodpovězení posledního dotazu následoval mohutný potlesk. Hosté se rozprchli mezi publikum a živě se pustili do neformálních hovorů. Osobním nadhledem a vtipem bořili stereotyp o odměřených a fanatických Arabech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *